Conquista, dlouholetý proces dobývání amerického kontinentu Španěly v letech 1492–1898, je nejtypičtěji spojena s osobnostmi jako je Kryštof Kolumbus, Hernán Cortés či Francisco Pizarro –tedy s mužskými španělskými conquistadory. Málokdo se zamyslí nad otázkou, jakou roli měli během dobývání Nového světa ženy. Samozřejmě většina dobyvatelů byla skutečně mužského pohlaví, ženských conquistadorek bylo velice málo, ale i přesto jsou přehlíženy. Jednou z takových ženských postav conquisty je například María de Estrada, jež se proslavila samotným faktem, že se jako žena účastnila dobývání Ameriky.
Obr.1
Odhaduje se, že se narodila buď roku 1475 nebo 1486 ve španělské Seville, ale místo jejího narození je oficiálně stále neznámé. Existují domněnky, že její pravé jméno bylo „Miriam Pérez“, byla židovského původu a oddělena od zbytku rodiny při vyhnání Židů ze Španělska, což bylo dáno roku 1492 vydáním Dekretu z Alhambry. Tedy ve stejném roce, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku pro Evropu. Poté byla údajně adoptována romskou rodinou (Merino). Jiní historikové zase tvrdí že ona sama byla romské etnicity. Avšak o jejím životě před příjezdem do Nového světa není známo prakticky nic.
Její bratr, Francisco de Estrada, doprovázel Kryštofa Kolumba při jeho výpravě do Ameriky jako lodní sluha. Když roku 1509 přesídlil do Nového světa trvale, María pravděpodobně cestovala s ním. Jak se do Karibiku dostala není stoprocentně potvrzené. Měla nejprve několik let pracovat na Hispaniole a pak přesídlit na Kubu, konkrétně žila v Santiago de Cuba. Tam se podle všeho dozvěděla o expedici Hernána Cortése (na obrázku č. 2) a rozhodla se jí zúčastnit (Toro, 2020).
Obr.2
Spekuluje se, že strávila několik let jako trosečnice na Kubě v době, kdy zde ještě nebylo trvalé španělské osídlení, avšak tato skutečnost není zcela potvrzena. První španělská kolonie na ostrově vznikla až roku 1511, do té doby bylo hlavním centrem Evropanů v Karibiku Santo Domingo. Podle této teorie se zúčastnila brzké expedice do Dariénského zálivu před rokem 1510, a to se svým bratrem či manželem. Expedice selhala ve své misi založit trvalé osídlení v oblasti, tudíž se vydala zpět do Santo Dominga. Cestou však loď ztroskotala u pobřeží Kuby. Zpočátku domorodci se ztroskotanými Španěly udržovali dobré vztahy, dokonce jim pomáhali cestovat podél pobřeží, avšak později byli zrazeni a zmasakrováni. Hrstka přeživších Evropanů poté byla zajata jedním z místních náčelníků, mezi nimi měla být právě i María de Estrada. Tato skupina měla několik let setrvávat na Kubě mezi domorodci a asimilovat se jejich kultuře. Byli zachráněni až poté, co na ostrov připluli další španělští dobyvatelé. Událost je první zmínkou o Maríi de Estrada v práci historika Bernala Díaze. Ten píše, že roku 1518 čtyři lodě z výpravy vedené Juanem de Grijalvou připluly do přístavu v Matanzas, aby nabraly zásoby (Estupiñán, s. 134). Na ostrově se nacházela skupinka asi třiceti Španělů, z toho dvě ženy, kteří byli předtím uneseni místním caciquem. Jednou z žen měla být podle všeho právě María de Estrada. María se poté vdala za jednoho z těchto conquistadorů – Pedra Sánchéze Farfána. Není jisté, zda se vzali už na Kubě či až po dobytí Tenochtitlánu, jelikož, jak píše Estupiñán, v kronice Bernala Díaze del Castillo si informace protiřečí – v osmé kapitole píše, že se María za Farfána provdala na Kubě, avšak v kapitole 161, kde popisuje dobývání Tenochtitlánu Maríu označuje za ženu, která „se později provdala za Pedra Sáncheze Farfána“ (Estupiñán, s. 135).
Obr.3
Nejvýznamnější událostí jejího života je jistě účast dobývání Aztécké říše v letech 1519–1521. Už roku 1519 se Farfán, tehdejší manžel Maríi de Estrady, připojil ke Cortésově expedici do Mexika. Není potvrzené, zda byla sama María přítomna při této výpravě. Historikové se přiklánějí spíše k tvrzení, že přijela do dnešního Mexika až v dubnu roku 1520 s výpravou Pánfila de Narváeze s cílem setkat se tam se svým mužem (Ochoa, 2018). Jedním z účastníků této výpravy byl totiž její bratr, Francisco de Estrada. Hernán Cortés tuto výpravu porazil a dostal její účastníky na svou stranu tím, že Španěly nalákal na zlato Aztécké říše.
Obr. 4
Zajímavé je, že jí ostatní dobyvatelé říkali „La Vieja“, což lze přeložit jako „stařena“, kvůli jejímu „pokročilému“ věku – tehdy jí bylo již přes 40 let, což byl v tehdejší době pro ženu již požehnaný věk. V červnu 1520 roku se tyto dvě expedice společně navrátily do Tenochtitlánu, hlavního města Aztécké říše, čehož byla María de Estrada přítomna.
Obr.5
Při takzvané Noche triste neboli Smutné noci, jak je označována noc z 30. června na 1. červenec roku 1520, byli Španělé vyhnáni z Tenochtitlánu domorodými Aztéky. Podle několika historiků, jako byli Diego Muñoz či Juan de Torquemada, se María hrdinně probojovala pryč z města, zatímco se statečně oháněla mečem.
„María de Estrada v této nesnázi a konfliktu projevila svou velkou kuráž, s mečem a štítem v rukách udělala skvělé skutky, a vjela mezi nepřátele s takovou odvahou a duchem, jako by byla jedním z nejstatečnějších mužů světa, zapomínaje, že je ženou, a oděná kuráží, kterou v takovém případě mívají muži odvahy a cti. A zázraků a věcí, jež udělala, bylo tolik, že vyděsila i ohromila kohokoliv se na ni podíval“ (Sadurní, 2022).
Obr.6
Z Tenochtitlánu po vyhnání Aztéky Španělé uprchli zpět do Tlaxcaly, hlavního sídla svých ústředních spojenců, kde se začali připravovat na další průběh dobývání Aztécké říše. Ženy chtěli zanechat v Tlaxcale, kde budou chráněny a v bezpečí, ale podle historika Bernala Díaze del Castilla, sama María de Estrada Cortésovi odpověděla:
„Není správné, pane, aby španělské ženy nechaly své muže odejít do války; kde zemřou oni, zemřeme my, a je správné, aby Indiáni věděli, že Španělé jsou tak stateční, že i jejich manželky umí bojovat, a chceme, jelikož jsme potřebné k péči o naše manžely i ostatní, se účastnit takových skvělých počinů, získat nějaký věhlas jako ostatní vojáci“ (Sadurní, 2022).
Obr.7
Po dobytí Tenochtitlánu María s manželem zůstali v Mexiku. Podle kronikářů se účastnili založení Puebly začátkem 30. let 16. století. Později se účastnila bojů proti domorodým obyvatelům z Tetely a Hueyapanu, ze kterých Španělé vzešli vítězně. Za své hrdinství a vítězství byli María s manželem obdarováni rozsáhlou encomiendou – Hueyapan, Nepupualco a Tetela. Její role při conquistě tudíž musela být velice důležitá, jelikož darovaná encomienda byla rozlehlá a bohatá, větší než encomienda ostatních dobyvatelů. Navíc Hernán Cortés Pedra Sáncheze Farfána jmenoval kapitánem Texcoca, aby mohl bránit tento významný region (Villegas, 2020, s. 188).
Po smrti jejího manžela roku 1531 získala María titul encomendera Tetely. Později (spekuluje se, že roku 1538) se znovu provdala, tentokrát za Alonsa Martína, jednoho ze zakladatelů Puebly a přestěhovala se z Tetely do Puebly, Španěly založeného města ve Středním Mexiku. Alonso Martín pocházel ze Sevilly a pravděpodobně byl židovského původu, jako se odhaduje u Maríi. Dostal přezdívku „El Partidor“ kvůli jeho práci – vyměřování pozemků distribuovaných španělským osadníkům Puebly (Estupiñán, s. 138).
Sice měla žít v Pueble po boku svého druhého manžela, její jméno se však neobjevuje ani na seznamu občanů žijících v tomto městě. V prvních registrech se dokonce neobjevuje ani její první manžel, Pedro Sánchez de Farfán. Jméno Maríina druhého manžela, Alonsa Martína „Partidora“ se v oficiálních úředních záznamech již objevuje, později dokonce figuruje jako starosta města. Jestliže za něj byla María de Estrada opravdu provdána, pak není její absence v archivních materiálech neobvyklá. V tehdejší době totiž k rozdělování majetku stačilo pouze jméno manžela, vdané ženy na oficiálních záznamech tudíž vůbec neexistovaly.
Od tohoto okamžiku je o jejím životě známo velice málo. Neznáme jistě ani datum její smrti, víme pouze to, že zemřela v Pueble během epidemie cholery ve 40. letech 16. století. Neměla potomky, ale vychovávala děti svého manžela. Žila pohodlně díky výše zmíněné encomiendě darované Maríe Hernánem Cortésem.
Obr.8
Význam ženských postav v historii je obecně vzato zmenšován, často jsou tyto ženy historiky částečně či zcela přehlíženy. Stejně je tomu tak i v případě conquisty a historie dobývání Ameriky. S popularizací feminismu v současnosti je na význam ženských historických osobností čím dál více upozorňováno. Z období dobývání Nového světa je to kromě Maríi de Estrada například Catalina de Erauso, Inés Suaréz, María de Toledo, María de Escobar, Isabel Barreto nebo Mencía Calderón.
Roku 1999 například byla napsána kniha vyprávějící životní příběh Maríi de Estrada, jejíž autorkou je Gloria Durán. Jmenuje se „María de Estrada: romská conquistadorka“. Malba na přebalu této knihy můžete vidět na obr. 8.
Seznam obrazové přílohy
- Obr. 1 Portrét Maríi de Estrady (pravděpodobně)
https://www.mexicodesconocido.com.mx/wp-content/uploads/2022/07/maria-de-estrada-900×675.jpg
- Obr. 2 Hernán Cortés – velitel výpravy, která nakonec dobyla Aztéckou říši.
- Obr. 3 Středověká mapa ukazující oblast Karibiku – prvního místa Nového světa, kam María de Estrada vycestovala.
- Obr. 4 Mapa Aztécké říše, kde můžeme vidět hlavní město Tenochtitlán i vedlejší Tlaxcalu.
- Obr. 5 Tenochtitlán – hlavní město Aztécké říše
- Obr. 6 Malba dobývání Tenochtitlánu
- Obr. 7 Kresba z Tlaxcaly zachycující Maríu de Estrada spolu s družinou Hernána Cortése (sám Hernán Cortés je zde vyobrazen po boku Maríi).
- Obr. 8 Malba Maríi de Estrady v boji, sedíce na koni ohánějíce se mečem.
